Výlet OPT – Záchranná stanice pro handicapovaná zvířata v Pavlově

Dalším skvělým výletem na Vysočinu byla návštěva Záchranné stanice pro handicapovaná zvířata v Pavlově, která z různých příčin nemohou žít ve volné přírodě. I tady nám počasí vcelku přálo. Na cestu  jsme se vydali 8. listopadu pod vedením Marie Běhounkové. Cesta od vlaku vedla do kopce a kolem nás se rozprostírala neuvěřitelně krásná krajina s romantickým údolím nedaleko  Stvořidel.  Cestou do Pavlova  jsme ve Vilémově minuli  soukromý zámeček a prohlédli si v jeho parku mohutnou dvě století starou thuji.  Přímo v Pavlově, na kraji obce jsme našli objekt záchranné stanice, která je mimo sezonu pro veřejnost zavřená. Jen díky ochotě místních zaměstnanců, jsme si zvířata mohli  nejen prohlédnout, ale dostali jsme i úžasný výklad ke všemu, co nás zajímalo, dokonce jsme si mohli některá krmit, nebo si na ně sáhnout. Třeba lidmi odloženého ochočeného samečka vydry,  nebo jsme mohli na ruce potěžkat sovu pálenou. A asi největší atrakci pro nás bylo krmení lišáka, který nám žral z ruky jako pes. Dozvěděli jsme se, že zhruba polovina zde žijících zvířat je schopná se uzdravit a být vypuštěná do volné přírody . Ostatní, například ptáci s trvalým poškozením křídel tu zůstanou navždy, protože by ve volné přírodě nepřežili. Je až zarážející, kolik škod na volně žijící zvěři způsobuje v dnešní době člověk a jeho zásahy do přírody, to jsme si mohli právě tady nejlépe uvědomit. Ve stanici jsme se k našemu velkému překvapeni zdrželi velmi dlouho a tak jsme při zpáteční cestě museli přidat do kroku, abychom se ještě občerstvili ve Vilémovské hospůdce. V tu chvíli už si ani nikdo nevzpomněl, že náš ranní spoj měl skoro půlhodinové zpoždění, což některé zkraje trochu vykolejilo. Náladu nám to ale nezkazilo a pří zpáteční cestě tentokráte už z kopce jsme pozorovali ještě nádherný západ slunce doprovázený červánky. U srdíčka nás mohl hřát příjemný pocit, že handicapovaná zvířata jsou tady v těch nejlepších rukách a za to vám milí patří dík.