MALÍNSKÝ KŘEN 2021 pohledem jedné z účastnic
Na Letošní pochod jsme se vydali s menším cílem, než jsme nakonec zdolali. Vyrazili jsme jako osmičlenná skupinka s plánem ujít nenáročnou trasu cca 5 km do Sklenářova dolíku. Miluška a Pepa Podolákovi, Lída Kvačková, Věrka Balhámová, Liduška a Venda Mertovi, Maruška Běhounková a Dana Málková. Věrka s Lídou plán vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dodržely a ostatní členové skupiny pokračovali od Sklenářova dolíku za nádherného slunného, ale dosti mrazivého dopoledne směrem na Přítoky k (bezhlavému) sv. Jánu, odsud pak do Bylan. Kolem se rozprostřela malebná kutnohorská krajina, paprsky prosvícená příroda voněla podzimem a v dálce se ještě válely zbytky ranní mlhy.
Cestou do Bylan jsme se Maruškou zašly napít ke sv. Vojtěchovi, který střeží soutok pramenů, jež dříve zásobovaly Kutnou Horu výbornou pitnou vodou. Prý se tu dokonce zachovaly i zbytky prvního historického vodovodu, který byl dřevěný. Lidé z okolí si sem ještě dnes jezdí vodu nabírat. Tak jsme ji taky ochutnali. A pak už nás v Bylanech Na Škvárovně čekalo občerstvení, které připravili členové naší turistické organizace. Báječně jsme si tu odpočinuli, posilnili se, a protože jsme zde měli možnost si i vystřelit na cíl ze vzduchovky, tak jsme to dvě využily.
A pak už nás čekala jen cesta zpátky do Kutné Hory, vedla převážně z kopce, malebnými uličkami podél chrámu sv. Barbory k mlýnům, podél Páchu a k cíli, kterým byla naše klubovna. Závěrečné focení šťastně dorazivších, předání diplomů účastníkům a hurá na klobásy s křenem. A ty byly! Letos snad ještě lepší než kdy jindy. Kdo nechtěl klobásu, dal drštkovou polévku a pak všichni do fronty na zákusky, které jsme pro účastníky pochodu s láskou chystaly a proto byly tak dobré a snědly se do posledního drobečku.
Při závěrečné bilanci jsme k velkému překvapení zjistili, že naše, nakonec šestičlenná, parta na této skvěle vybrané trase ušla 11,33 kilometru. No není to mnoho, ale ani málo, svůj původní záměr jsme o dost překročili a přitom jsme utužili naše vzájemné vztahy a přátelství, potěšili tělo pohybem na čerstvém vzduchu a duši pohledem na kouzelně vybarvenou krajinu i historické jádro Kutné Hory. Nakonec jsme se usadili u klubovny v místech, kam dopadaly odpolední sluneční paprsky, kam se za námi přišel podívat i Toník Novotný a kde Jana Vávrová s vydatnou pomocí svého manžela Alexe doprodávala poslední kousky sladkostí a vůbec se nám nechtělo jít domů. Vzpomínky zůstanou na fotkách, kterých jsme během vycházky udělali nespočet. Sluší se velmi poděkovat všem pořadatelům a těm co, co věnovali svůj čas a energii do tohoto podniku, ale poděkujme také každý sám sobě, za to, že jsme se na vycházku vypravili a v lásce a pohodě k sobě i druhým si ji užili, zasloužíme si to.
Danuše Málková